Jak jsme byli v únoru v Obůrce
Třída Soviček nás přizvala na výlet do vranské Obůrky a protože nám výlety nedělají problémy, tak jsme se rádi přidali.Ze školky jsme vyrazili hned po svačince, tj. před devátou hodinou. Krtkové se taky chtěli přidat a tak nás dohonili. Děti s batůžky na zádecj rázovaly pěkně svižně, ale objevily se i hlášky typu "Já už nemůžu..já už jsem unavenej...já mám těžký batůžek...apod. Protože už máme ale nějaké ty výlety za sebou a vím, že to děti zvládnou, tak nebyl na podobné stěžování brán zřetel. Děti to samozřejmě v pohodě zvládly(i když pravdou je, že je to docela dálka) a na zpáteční cestě už šlapaly zvesela. Justýnka se dokonce smála celou cestu (pokud to ovšem nebylo z vysílení) asi, že už se šlo na oběd.
V Obůrce se děti nasvačily a přišlo překvapení. Paní Tomková,která šla s námi, dohodla , že nám Obůrku otevřou a budeme se moci podívat s dětmi dovnitř. Byl to neskutečný zážitek, mufloni běhali kousek od dětí. A možná by přišli ze zvědavosti i blíže, ale některé děti se je pokoušely honit a tak je vyplašily. Josífek si je chtěl pohladit, což samozřejmě nešlo. Ale zato si všechny děti mohly pohladit sovu Boženu. Pan Tomek byl tak hodný, že ji dětem podržel a každé dítě si ji mohlo pohladit. Sova je ochočená a tak nehrozilo žádné nebezpečí.Za odměnu jí pak dal králíka, aby si taky pochutnala.
Do velkého krmítka daly děti potravu, kterou pro zvěř přinesly. U krmítka ztratila Andrejka plyšovou hračku - myšku, kterou měla s sebou. Ale protože na to přišla až když byla Obůrka zamčená, tak tam hračka zůstala. Snad ji Božena nesní. Tento rok máme trochu smůlu v tom, že na posledním výletě zapomněla Nelča mikinu a teď zas Andy hračku....Mikinu si nakonec rodiče vyzvedli a tak snad i plyšová myška najde cestu zpátky. No uvidíme....
P.S. Děkuji tímto rodině Tomkových za umožnění dnešního zážitku.
tř.uč.Jarmila